Vzkříšení Carol Berg
Seyonne se pomalu uzdravoval z rány, kterou mu zasadila jeho žena. Uplynulo už osm měsíců, ale dosud cítil, jako by měl dýku v ráně. Stačilo, aby pozvedl meč a bolest projela celým jeho tělem. Rána se asi nikdy úplně nezhojí. Už nikdy nebude bojovat jako dřív. To bylo pro bývalého Strážce trpké pomyšlení. K tomu všemu se ještě přidaly záchvaty šílenství. Náhle se v něm vzedmula vlna odporu k celé lidské rase a touha zabít všechny kolem sebe. Seyonne si myslel, že je to práce Denase, který se nesmířil se svým osudem a chce Seyonna ovládnout a jeho prostřednictvím zabít nenáviděné lidi. Seyonne dosud neprošel branou Kir´Navarrinu, proto s ním démon ještě nesplynul jak měl. Než ale tak udělá, musí se Seyonne rozhodnout, jestli není lepší žít odděleně, než aby jej démon ovládl a zničil svět. Tak to totiž stálo v ezzarijských pověstech a na mozaice v Baltharově chrámu. Čaroděj s křídly vyzařující dosud nepoznané zlo otevírající pevnost Bezejmenného. Sny, které ho pronásledovaly už před osmi měsíci o vězni v Tyrrad Noru, se postupem času stupňovaly, až se raději budil dřív, než začal snít. Blaise ho ukryl u své sestry Elinor, které pomáhal s domácími pracemi a pozoroval při tom svého syna, jak roste. Jednoho dne, když byl v Blaiseově osadě, za ním přišel Farrol, Blaisův nejlepší přítel, že ho hledal posel od Aleksandera. Z Farrolova vyprávění ale Seyonne pochopil, že nešlo o posla, ale namhira, vycvičeného zabijáka hegedu Hamraschi. Farrol ho poslal za Blaisem, který šel ke své sestře a nevědomky vedl vraha s sebou. Seyonne okamžitě vyrazil za nimi, ale přišel téměř pozdě. Dům byl v plamenech a Gordain, Elinořin manžel, mrtev. Seyonnovi se podařilo dva namhiry zabít, ale v tu chvíli se v něm opět vzedmula vlna nenávisti. Když se opět vzpamatoval, leželo před ním tělo namhira rozsekané k nepoznání. Elinor na něj hleděla s čirou hrůzou. Od umírajícího namhira se Seyonne dozvěděl o kanavanu, který heged Hamraschi vyřkl nad princem. Šlo o nejkrutější krevní mstu, jakou mohli Derzhi vyhlásit. Seyonne se proto neprodleně vydal za Aleksanderem, aby ho varoval. V Zhagadu, hlavním městě impéria, visely barvy smutku. Císař byl zavražděn a lidé na ulici si šeptali, že jej zabil sám princ, který se s otcem tři hodiny před tím pohádal. Aleksander Seyonnovi vysvětlil situaci. Provdal totiž dceru lorda Hamraschi za lorda Rhyzku, ten ale desetiletou dívku znásilnil a ona zemřela. Hamraschi vyčítali její smrt princi a vyhlásili kanavar. Rozhodli se nahradit ho císařovým bratrancem Edikem, což byl slaboch a toužil jen po bohatství. Na ničem jiném mu nezáleželo. Aleksanderovi přátelé a přívrženci byli odstraňováni jeden po druhém. Svoji ženu Lydii poslal raději k otci s prohlášením, že je neplodná, jen aby jí zajistil bezpečí. Podobně dal najevo, že se nepohodl s Kirilem. Ten přistoupil na jeho hru jen nerad. S ubohým zbytkem válečníků se Aleksander vydal pomstít svého otce. Proti přesile Hamraschi ale neměl šanci. Seyonne zasáhl v poslední chvíli, přivolal písečnou bouři a ve zlaté podobě, kterou získal po spojení s Denasem po proměně, odvedl prince do bezpečí. Od té chvíle se začaly šířit pověsti o bohu, který přispěchal princi na pomoc. Aleksander si v bitvě zlomil nohu, o kterou by určitě přišel, kdyby se náhle v oáze neobjevil slepý muž s chlapcem. Ten Seyonna překvapil, protože oba znal. Gaspar, jak stařec jmenoval, odvedl Seyonna i prince do zříceniny dávného poutního města Drafy, kde si oba měli odpočinout a princ se uzdravit. Během jejich pobytu několik Derzhi prohledalo město ve snaze najít uprchlého prince, který byl prohlášen psancem. Našli však jen Gaspara a jeho ženu, které nakonec zabili. Gasparova poslání se pak ujal chlapec Qeb. Ten nakonec Seyonna přiměl, aby se poddal sittaře a konečně pochopil nebezpečí Tyrrad Noru. V onom podivném stavu se dostal do krajiny Kir´Navarrinu, aniž by musel projít bránou. Náhle se ocitl na nádvoří pevnosti a k němu pomalu sestupoval šedovlasý stařec. Seyonne nemohl uvěřit, že to právě on je tím nebezpečím. Stařec, který se představil jako Nyel, ho prosil, aby za ním přišel normální cestou, že mu chce dát neobyčejný dar. Když se Seyonne vrátil zpět do reality, zjistil, že uběhly tři týdny. Věděl, že by se měl starce obávat, ale přesto ho nedokázal nenávidět ani se ho bát. Aleksanderova noha se už dostatečně vyléčila, aby se mohli opět vydat na cestu. Po dva měsíce obcházeli hegedy, ale všude se setkali jen s vlažným přivítáním. Každý chtěl důkaz, že nepůjde s princem sám proti novému císaři. Prince i Seyonna neustále pronásledovali Edikovi muži a lordové, kteří princi věřili, dál umírali nebo byli posíláni do otroctví. Princ ani Strážce se už neměli kam obrátit. Nebylo co jíst, až se na ně usmálo štěstí v jedné vesnici, kde jim žena poskytla jídlo a přístřeší výměnou za práci. Jenže to bylo zřejmě moc štěstí najednou. Celou vesnici přepadli otrokáři a zajali všechny muže. Seyonne byl naštěstí pryč. Okamžitě se vydal těm lidem na pomoc, ale nečekal, že se potká s muži Yvora Lukashe. Spolu se jim podařilo zajatce osvobodit, jenže pak musel Seyonne i s Aleksandrem do Blaisova tábora v Taíne Kedaru, protože jim vůdce záchranné výpravy nevěřil. Pokračování v knize :-)