Pan Ryšánek a pan Schlegl
Příběh se odehrává v malostranském hostinci u Štajniců, kde se scházeli profesoři gymnázia, kam Neruda kdysi chodil. A do tohoto hostince už po léta chodili dva zavilí nepřátelé: pan Ryšánek a pan Schlegl. Oba dva sedávali u jednoho stolku u okna už jedenáct let, ale po celou dobu okázale ignorovali přítomnost toho druhého. Kdysi dávno je náhoda posadila k jednomu stolu a od té doby je na témž místě držela hrdost a mužská čest, která jim nedovolovala povolit. Kdysi oba milovali tutéž ženu, která si nakonec vybrala pana Schlegla. Po porodu ale zemřela. Jednoho dne přišel do hostince jen pan Schlegl. Pan Ryšánek onemocněl a trvalo několik týdnů, než se uzdravil. Pan Schlegl vypadal, že se raduje z jeho nemoci, ale choval se jinak než obvykle. Když se opět pan Ryšánek vrátil ke svému stolu, ukázalo se, že i pan Schlegl se o svého nepřítele celou dobu bál. Prohodili spolu několik slovíček, ale od té doby už se spolu zase bavili.

Přivedla žebráka na mizinu
Pan Vojtíšek byl neobyčejný žebrák. Všude byl dobře zapsaný, chodil čistě upravený, každý mu nechával něco od cesty a on nikdy nestrádal. Jednoho dne k němu přistoupila žebračka, které přezdívali baba miliónová. Stěžovala si, že je tuze osamělá a že by se mohli spojit při žebrání. Ona by se mohla k němu nastěhovat. Jenže pan Vojtíšek byl otřesen už z jejího vzhledu a rychle odešel. Zanedlouho se začaly šířit zvěsti o tom, že pan Vojtíšek vůbec není chudý, že dokonce vlastní za řekou dva domy a má i děti. Jedny dveře po druhých se před ním začaly zavírat, až nakonec mu nikdo nedal ani pětník. Nakonec pan Vojtíšek přestal na Malé Straně žebrat a jednoho dne ho našli vedle kanonýrských kasáren umrzlého.

O měkkém srdci paní Rusky
Paní Ruska nikdy nevynechala žádný pohřeb, který se v okolí konal. Stačilo, aby pohlédla na rakev a začala plakat. Každý už ji znal. Když zemřel pan Velš, vážený kupec, objevila se i na jeho pohřbu. Začala se bavit s nějakou neznámou ženou a vzpomínala na jeho život. Jak byl celý život pod pantoflem a tak dále. Že si měl vzít raději Tondu, se kterou čekal dítě. To už ji ale vedl pryč policejní komisař Uhmühl. Bylo jí zakázáno navštěvovat jakýkoli další pohřeb malostranský za pomlouvání mrtvých. Paní Ruska to ale vyřešila. Odstěhovala se k Újezdské bráně, kudy chodil každý pohřeb a pokaždé vyšla z domu a poplakala si.