Odhalení Carol Berg
Od chvíle, kdy princ Aleksander věnoval Seyonnovi Ezzarii jako dar od srdce, uplynuly skoro dva roky. I když se ale Seyonne opět ujal role Strážce, našli se takoví, kteří nepřestávali tvrdit, že je zkažený a nic to nemůže změnit, ani rozhodnutí královny, která byla jeho ženou. Teď však čekala dítě, a proto nemohla vykonávat roli Aife, která tvořila portály do duší posedlých démony. Na rozhodnutí Rady byla Seyonnovi přidělena mladá Aife jménem Fiona, která měla za úkol sledovat jej a zaznamenat jakoukoli známku zvrácenosti. Ode dne, kdy se vrátil domů z otroctví, začal totiž Seyonne přemýšlet nad nesmyslností některých rituálů, které Ezzarijci úzkostlivě dodržovali. Jako by po svém návratu procitl a prohlédl. V mnohých případech to byla jen prázdná slova, naprosto zbytečná. Život v zajetí ho ale naučil, že záleží mnohem více na duši člověka a jeho povaze, než na okolnostech kolem něj. Už aspoň rok bojoval Seyonne po boku Fiony, a jelikož byl jediným přeživším Strážcem, byl někdy nucen bojovat den co den. Kdyby u Ezzarijců existovala soutěživost, zlámal by všechny rekordy. Jedinou útěchou mu bylo pomyšlení na dítě, které jednoho dne bude pokračovat v jeho šlépějích a které se už co nevidět narodí. A opravdu. Dítě se narodilo jednoho vlahého večera, z domu se však ozval křik, a když Seyonne doběhl dovnitř, našel Ysanne v posteli, jako by se nic nestalo a nic nenasvědčovalo tomu, že by kdy nějaké dítě nosila. Teprve druhý den pochopil tohle divné chování - jeho syn se narodil posedlý démonem! Ysanne se ale nezachovala jako ostatní ezzarijské matky v podobné situaci, přestože byla královnou. Poslala dítě k Dolgarovým kněžím, kteří takové dítě vychovali a na nic se nikdy neptali. To ale Seyonne nevěděl. Myslel, že dítě je mrtvé. Seyonnovi se zhroutil celý svět. Pochyboval, jestli ještě kdy dokáže žít s ženou, která poslala syna pryč, aniž mu dovolila se na něj alespoň podívat. Když se aspoň trochu vzchopil, vydal se do nejpodivnější bitvy, jakou kdy zažil. Démon, se kterým se měl utkat, byl naprostou novinkou. Netoužil po zlu, ale chtěl se učit a rozdávat dobro. Pomáhat svému hostiteli. Seyonne se nedokázal přimět vypudit ho. Jenže když se vrátil zpět, Fiona okamžitě oznámila jeho prohřešek Radě. Seyonne byl povolán k výslechu a nakonec obviněn z porušení přísahy Strážce a jeho žena jej jeho přísahy zbavila do doby, než uznají, že je opět schopen bojovat. To pro Seyonna byla rána pod pás nejen od své ženy, ale i od své přítelkyně Catrin. Jenže než by se podrobil zkoumání své duše, vydal se na své oblíbené místo, jímž byla zřícenina chrámu Col´Dyath, kde zápasil se svou nenávistí ke všem, kteří mu zničili život. Už si začínal myslet, že svou nenávist překonal, když se mu začaly zdát sny o ledové pustině, které vévodí nádherný palác z ledu, ze kterého vyjíždí překrásné světelné bytosti. Cítil, že se musí dostat dovnitř, cosi ho táhlo do zámku, on sám se ale nemohl pohnout. Byl na kost promrzlý, krvácel. Vždy se probudil s pocitem, že něco ztratil a najde to pouze v onom zámku. Ten sen se mu začal zdát čím dál častěji, až už nevěděl, zda sní, nebo je to skutečnost. Přestal jíst a málem zemřel, kdyby ho Fiona nenašla ležet na dešti na skalní římse. Spolu s Catrin ho uzdravily a on se pak Catrin svěřil se svými sny. Ta mu na oplátku prozradila, že jeho syn žije, že ho svěřili do rukou Dolgarových kněží. Seyonne se okamžitě rozhodl, že syna najde. Po dlouhém pátrání se mu podařilo najít muže, jenž jeho syna přijal. Seyonne si okamžitě povšiml aury klidu, která muže obklopovala. Ten mu však odmítl říct, kam dítě dal. Seyonne se ho tedy pokusil sledovat, ale muž mu nenávratně zmizel stejně jako ostatní lidé, kteří mu poradili s cestou. A pak dostal zprávu od Aleksandera. Neprodleně se vydal na místo schůzky. Trvalo osm dní, než se Aleksander objevil. Choval se obezřetně. Vypověděl Seyonnovi ten nejpodivnější příběh, který Seyonne kdy slyšel. V celém impériu se šířily nepokoje, rody postupně odpíraly princi poslušnost a on musel zasahovat pomocí svých válečníků. A do toho všeho se přidaly nájezdy neznámých banditů, kteří přepadaly karavany s otroky, sídla chamtivých Derzhi a snažili se vzít spravedlnost do vlastních rukou. Vedl je muž, o němž pověsti vyprávěly, že se ohání mečem lépe než císařovi Lidunni, putuje z místa na místo, jako by měl křídla, má dlouhé černé vlasy, tmavou pleť a mírně zkosené černé oči. Není divu, že si Aleksander myslel, že ho jeho přítel zradil. Popis totiž odpovídal přesně Seyonnovi. Když však princ opět přítele spatřil, jeho obavy se rozplynuly jako ranní mlha. A v tu chvíli vojáci chytli špeha. Nebyl jím nikdo jiný než Fiona. Seyonne zjistil, že ho ta tvrdohlavá ženská sledovala napříč celým impériem. Seyonne Aleksanderovi slíbil, že se mu pokusí s Yvorem Lukashem, jak banditovi říkali, pomoct. Když však vypátrali jejich tábor, Seyonne zjistil, že Yvor Lukash je tím knězem, který vzal jeho syna. Vypadal teď úplně jinak, ale aura klidu se nedala pominout. Proto se Seyonne rozhodl, že se musí s tím mužem spřátelit. Nemohl princi moc vysvětlit, rychle ho trochu zranil a řekl, že už odmítá být jeho otrokem. Aleksander naštěstí pochopil, ale přesto mu dal vysázet padesát ran. Seyonne doufal, že se ho nájezdníci ujmou a on se tak dostane do jejich tábora. Vyšlo to. Byla to ale drastická metoda, takže ho musela vyléčit jejich ošetřovatelka. Když však zacelila jeho rány, zjistil, že je posedlá démonem. Připadal si pošpiněný a nic to už nemohlo zvrátit. Blaise, jak se Yvor Lukash ve skutečnosti jmenoval, se rozhodl Seyonna vyzkoušet. Vzal ho na několik výprav, v nichž se Seyonne osvědčil. Ta poslední skončila katastrofálně. Měli ukrást Aleksanderovy koně. Seyonne se je pokoušel přesvědčit, že je to jistá sebevražda, ale nic nezmohl. Vydal se tedy na výpravu, aby Blaise chránil. Věděl, že kdyby se Blaise spojil s Aleksandrem, byl by svět zase o něco lepší. Nakonec se ukázalo, že to byla past. Koně hlídali vojáci a sám Kiril, princův bratranec. Ten naneštěstí Seyonna poznal. Aby se dostali bezpečně pryč, musel Seyonne zabít jednoho Derzhi a použít svou magii. Nic však nemohlo změnit skutečnost, že se stal psancem. A Aleksander uvěří, že ho Seyonne zradil. Na této výpravě se ale Seyonne dozvěděl jedno Blaisovo tajemství, jak se dokázal nepozorovaně pohybovat. Přímo před jeho očima se Blaise proměnil v jestřába. Seyonne si až do té chvíle myslel, že jen on jako jediný Ezzarijec dokáže změnit svou podobu, a to ještě za portálem, když si může nechat narůst křídla. Seyonne si usmyslel, že musí vypátrat, jak to Blaise dokáže. Když se pak vrátili zpět do tábora, vzal Blaise Seyonna ke své sestře Elinor, která se svým manželem vychovávala dítě. Seyonnovo dítě. Seyonne pochopil, že Evan-diarghovi bude mnohem lépe s jeho adoptivními rodiči, než s ním. Blaise nechal Seyonna nahlédnout do své duše a on tam spatřil démona, stejně jako u svého syna. I Blaise narodil s démonem, a přesto by o něm Seyonne nedokázal říct nic špatného. Chvílí nato chytili Blaisovi lidé Fionu a našli Seyonnův dekret, který ho osvobodil z otroctví. Oba byli uvězněni a Blaise nakonec nechal Seyonna naživu jen proto, že mu několikrát zachránil život. Seyonne se ale zařekl, že najde způsob, jak jeho i syna zachránit, aby jednou nezešíleli jako ona léčitelka. Pak uvažoval, kde by měl začít hledat odpovědi na své otázky, když mu Fiona poradila jednu osobu - Balthara, Ezzarijce, který vymyslel rituály, které zbavovaly jeho lidi melyddy, které zbavily melyddy i Seyonna. S pomocí Lydie, Aleksanderovy manželky, se jim podařilo Balthara najít. Ten jim ukázal svůj životní objev - nejlépe zachovaný ezzarijský chrám, jaký kdy Seyonne viděl. Na mozaice podlahy byl vyobrazen všední život jeho lidí, ale i něco jiného. Skupinka pěti lidí prováděla jakýsi obřad, a když skončili, démoni byli na světě. Seyonne věděl, že se musí dozvědět víc. Na obrázku se objevovala žena měnící se v laň. A tu Seyonna osvítilo. Ezzarijci a démoni byli kdysi jednou bytostí, kterou obřad pěti čarodějů rozdělil do dnešní podoby. Děti posedlé démonem byly připomínkou toho, co Ezzarijci tehdy ztratili - naprostého klidu a harmonie těla a duše. Byl jediný způsob, jak se dozvědět víc. Seyonne musel najít onen zámek a démony, kteří v něm žijí. Posloužil mu k tomu Balthar. Fiona vytvořila do jeho duše portál, a když Seyonne vstoupil, zavřela jej. Seyonne se začal propadat do hlubin naprosté tmy. Když konečně přestal padat, démoni, ve kterých poznal Gastaie, lovce, ho zajali a začali ho mučit. Takovou bolest a strach ještě v životě nepoznal. Už po pár dnech začal ztrácet rozum. Nevěděl, jak dlouho tam zůstal, ale nakonec, téměř zničeného, ho zachránil démon, který jej měl předvést před svého pána Denase. To byl nejsilnější démon ze společenství Nevaiů. Živý Strážce byl totiž něčím nevídaným, když ještě ke všemu tvrdil, že přišel beze zbraní. Denas ale na zlomeném muži nenašel nic zvláštního, co si představoval u Strážce, který porazil tolik raiki-rah. Někdo však přece jen o něho projevil zájem. Byla to Vallyne, Denasova láska, se kterou se ale pořád hádal. Jakmile se Seyonne octl v její blízkosti, zjistil, že poslední zbytky rozumu se rozplynuly jejím kouzlem. Ale jemu to vůbec nevadilo, hlavně když mohl zůstat u ní. Uplynulo několik měsíců a Seyonne si už nevzpomínal, proč vlastně do Kir´Vagonothu, jak se země démonů jmenovala, přišel. Jediným přítelem mu byl jediný další člověk v zámku - Strážce Merryt. Ten Seyonnovi pomohl přežít mučení Gastaiů. Neustále nabádal Seyonna k opatrnosti před Vallynou. Ta jednoho dne vzala Seyonna na projížďku zmrzlou zemí, ale musela se vrátit. Seyonne se jen tak potuloval, když spatřil zříceniny nějaké pevnosti, která mu něco připomínala. Rozjel se k ní, a když vstoupil dovnitř spadly bariéry v jeho mysli a on v pevnosti poznal Col´Dyath. Vzpomněl si také na Fionu a zašeptal: "Aife." Tu uslyšel její hlas a před ním se rozvlnil portál. Teď spadly veškeré bariéry a kouzla, která kolem něj upletla Vallyne a on si vzpomněl na vše, na svůj život, svůj objev, i na to, proč přišel do Kir´Vagonothu. Omluvil se Fioně, že se ještě nemůže vrátit, že ještě musí zjistit pár odpovědí, ale že se vrátí. Nato odešel zpět za Vallyne. Vallyne okamžitě poznala změnu, která se s ním udála - už se mu netřásly ruce. Od démona, který mu nosil jídlo, se konečně dozvěděl víc. Raddoman mu dal nahlédnout do svých vzpomínek na strach a zmatek, pocit ztráty, který pocítil, když byli lidé a démoni odděleni. To, co Seyonne zatím jen tušil, se ukázalo jako skutečnost. Od Merryta se Seyonne dozvěděl o plánech raiki-rah, kteří chtěli zpět do své vlasti, Kir´Navarrinu. Jeden z nich se měl spojit s člověkem a otevřít bránu. Stejnou bránu, kterou musel projít Blaise, aby se mohl uzdravit, až jednoho dne začne "šílet". A Seyonne věděl, co musí udělat. Pomohl Merrytovi skrz portál a sám se na pár hodin vrátil také, protože zjistil, že Blaise konečně vyhledal jeho pomoc. Jeho čas nastal. Musel projít branou. Když se pak Seyonne vrátil zpět, šel rovnou za Gennodem, kterého mu doporučil Merryt. Seyonne mu navrhl, že se s ním spojí dobrovolně, když nechá na pokoji Ezzarijce a pouze umožní raiki-rah vrátit se do své vlasti. Gennod souhlasil. Seyonne chtěl vyřídit už jen jednu věc. Zašel za Vallyne a oznámil jí, že končí hru. Že dobrovolně přijme démona, ale chce si sám říct, jak a kdy se to má stát. Nechce být ničí loutkou. Vallyne mu vyprávěla, proč se pokoušela zbavit ho rozumu. Vyprávěla mu svou verzi Merrytova příběhu, a i když se jí Seyonne rozhodl nevěřit, zviklala ho. Prohledal Merrytův pokoj a nalezl důkazy o jeho vině. Merryt nenáviděl lidi i raiki-rah. A Seyonne ho poslal k jeho lidem. Teď už věděl, že Merryt proti němu poštve všechny Ezzarijce. Bylo jediné východisko: uvěřit Vallyne a Vyxovi, démonu, který kdysi změnil Seyonnovi život. Podle nich se měl Seyonne spojit s démonem, který se ho jako první dotkne před celým shromážděním raiki-rah. Seyonne nakonec souhlasil. Když nastala ta chvíle, prozradil své jméno a natáhl ruku. V tu chvíli zíral do očí Denasovi. Bylo pozdě nadávat si do hlupáků. Spojil se s jediným démonem, kterého by normálně odmítl. Snažil se potlačit tu bytost, která se mu usídlila v hlavě. Když konečně přestal s Denasem bojovat, musel se soustředit na to, co měl v příštích chvílích udělat. Prošel portálem. Když Fiona zjistila, čím se stal, byl už na cestě za Aleksandrem. Byl si jistý, že Fiona se od něj navždy odvrátila. Musel teď zabránit dvěma válkám: Ezzarijců proti démonům a Aleksanderovi proti odbojným rodům. Démoni totiž potřebovali k projití brány lidská těla, a tak poštvali rody proti princi. To oni zapříčinili nepokoje v impériu. Aby se Seyonne dostal do tábora, poprvé se ve skutečném světě, ne za portálem, proměnil. Zalila ho obrovská vlna melyddy, když spojil svou sílu s Denasem. Jako sokol vletěl do Aleksanderova stanu, kde se vrátil do původní podoby. Podařilo se mu přimět Aleksandera nezabít ho a vyslechnout, co se mu Seyonne snažil říct. Vysvětlil princi všechny pohnutky, které ho vedly k tomu, co předtím udělal a zavázal se princi, že druhý den, až vše skončí, vydá se sám do jeho rukou. Do té doby měl ale Aleksander uklidnit své lidi i druhé vojsko. Hned potom se Seyonne vrátil zpět k bráně, aby dokončil její otevření. Když ale pronesl poslední slova, objevil se Merryt. Merryt chtěl už od začátku zničit Ezzarijce i raiki-rah a vypustit nebezpečí, které se skrývalo v Tyrrad Noru, pevnosti v Kir´Navarrinu. Než však mohl Seyonne Merryta zabít, objevili se Ezzarijci a spoutali ho. Sama Ysanne vytvořila do Seyonnovy duše portál, kterým prošli hned tři Strážci, aby vypudili démona. To už ale nebylo možné. Spojení v Kir´Vagonothu bylo nerozlučitelné. Pokud by zabili démona, zabili by i Seyonna. Naštěstí se jim to nepodařilo. Seyonne slyšel Vyxův hlas, který mu oznámil, že démoni prošli branou a situace v táboře Derzhi se uklidnila. Když se Ysanne ujistila, že démona nevypudí, sama vrazila svému muži nůž do boku, aby zemřel. Nikdo, ani Seyonne, nepočítal s tím, že ho přijde Fiona osvobodit. S pomocí Blaise, který prošel branou a vrátil se zdráv, unesla Seyonna Ezzarijcům před očima. Pak přivedla Aleksandera, který pronesl větu, která mě rozesmála: "Nedostavit se na schůzku s princem je jedna věc, ale umřít bez jeho dovolení je zatracená drzost." Blaise se s Aleksandrem usmířili a uzavřeli dohodu o spolupráci. Když si královna se svými lidmi přišla pro svého manžela, aby dokonala své dílo, vmetla jí Fiona do tváře, že odmítá být následnicí královny, která zabije manžela jen proto, že odmítá přijmout jeho objev. Že sama svým pozorováním Seyonna se naučila spoustu nových věcí, které jí nikdy její vlastní lidé nedali. Že jí Seyonne svým jednáním a svým činem strhl tisícileté šupiny z očí, které jí nasadilo ezzarijské učení. V tu chvíli zmizela pohledu ezzarijských očí, když o ní Talar prohlásila, že je zkažená. Stejně jako kdysi Seyonne. Ezzarijci ji odmítli vidět a vymazali veškeré vzpomínky, které na ni kdy měli. Spolu s Fionou, Blaisem a Aleksandrem se dostal do bezpečí Blaisova tábora, kde se po nějaké době zotavil. Věděl ale, že bude muset podstoupit vnitřní boj s démonem, kterého v sobě nosil a zjistit, co se skrývá za snem o temné pevnosti, na jejíž hradbě stál muž s křídly, dokonalé synonymum zla mající jeho tvář.