Mlhy Avalonu Marion Zimmer Bradley
Igraine byla dcerou Merlina britského a bývalé Paní Avalonu, kterou byla nyní její sestra Viviane. Pocházela za Kmene, lidu, který obýval Avalon a Británii dřív, než na ni vstoupili Římané. Jenže teď se počal Avalon vzdalovat, protože stále více lidí přecházelo ke křesťanství a začalo zapomínat na staré příběhy a svou víru. Avalon se vzdaloval času a jediný, kdo tomu mohl zabránit, byl muž, za nímž půjdou všichni, muž, který by pocházel z dávného lidu a zároveň nezavrhoval Řím, muž, který se podle Merlinovy předpovědi měl narodit Igraine a Utherovi, budoucímu velekráli Británie. Igraine žila na hradě Tintagel v Cornwallu spolu se svou mladší sestrou Morgause, s manželem Gorloisem, kterému byla v patnácti dána za manželku, a dcerou Morgaine. Jenže svého manžela nemilovala. Nakonec se rozhodla podvolit se osudu, který jí určila Bohyně a odjet do Londinia, kde se konal sněm všech králů Británie. Chtěla se pokusit dostat do Utherovy blízkosti, neboť Uther byl jedním z králů, kteří na sněmu mezi sebou vybírali toho nejschopnějšího, aby se stal vládcem celé Británie - velekrálem. Když se poprvé ocitla vedle něj, měla náhle pocit, že jej zná odjakživa, jako by jejich osudy byly propojeny a ona konečně našla druhou polovinu svého já. Jenže celá věc měla zádrhel - Gorloise. Ten svou ženu podezíral, že je mu s Utherem nevěrná a poté, co byl Uther zvolen Velekrálem, se Gorlois postavil proti němu a vypověděl mu poslušnost. Opevnil se na svém hradě a nachystal mu past, do které by se Uther určitě chytil, kdyby Igraine nepoužila své malé čarodějné schopnosti, aby ho varovala. Poté co byl vévoda Gorlois zabit v bitvě, naplnila se předpověď a Igraine čekala syna. Uther ji pojal za svou královnu. Ubíhal čas a s narozením Igrainina syna Gwydiona se pro Morgaine vše změnilo. Igraine věnovala svou lásku svému synovi a Utherovi a Morgaine ji za to nenáviděla. Nakonec se musela o svého bratra starat sama. A pak pro ni jako spása přišla Viviane, aby ji odvedla do Avalonu, kde se měla stát kněžkou a budoucí Paní z Avalonu. Gwydion byl poslán ke králi Ectoriovi, který jej vychovával jako svého vlastního. Ani jeden ze sourozenců si později na své rodiče moc nepamatoval. Po devíti letech byla z Morgaine vyškolená kněžka se všemi potřebnými schopnostmi. Pro celou Británii nastávaly zlé časy. Král Uther ležel na smrtelné posteli a jeho syn byl příliš mladý na to, aby jej ostatní uznali za svého vládce. Také se šuškalo, že Gwydion, pokřtěný Artuš, není Utherův syn, protože se narodil moc brzy po svatbě. Viviane proto přemýšlela, co dál. Morgaine dostala za úkol ušít pochvu na meč, který měl nosit budoucí velekrál. Byl to meč, vyrobený z kovu spadlého z nebes. Pochva, pošita všemi možnými kouzelnými znaky, měla zabránit, aby jeho nositel ztratil víc krve, než bylo zdravé. A pak se konal Velký sňatek, kdy se Bůh a Bohyně, vtělení do některého muže a kněžky spojili, aby tak byl stvrzen svazek mezi starou vírou a křesťanstvím. Morgaine byla vybrána jako tato kněžka, ale teprve ráno zjistila, že muž, vlastně teprve dospívající chlapec, který zabil Krále jelenů, aby tak spečetil svůj dlouhý život, je její bratr Artuš. Bylo už pozdě, protože byla těhotná. Artuš však přísahal, že ji bude navždy milovat. Po smrti krále Uthera byl Artuš korunován a opásán mečem Excaliburem, aby chránil zemi před Sasy a ostatním nebezpečím, a aby vytvořil most mezi vírou dávného národa a křesťanstvím, aby se oba světy opět spojily a Avalon vystoupil z mlh, které ho halí. Morgaine však pomýšlela na to, jak by se dítěte zbavila. Mít dítě se svým bratrem, i když to její víra připouštěla, bylo nemyslitelné. Jedna žena za Elfího národa, ze kterého z části pocházela také, jí řekla, že je hloupost zbavit se jediného dítěte, které kdy bude mít. Morgaine po té příhodě utekla z Avalonu. Viviane ji nechala jít, protože všechny osudy řídí Bohyně. Jenže Morgaine se tak prohřešila proti zákonům Avalonu, když bez svolení opustila ostrov. Útočiště našla na hradě své tety, královny Morgause. I když se Morgause ptala, kde k dítěti přišla, odpověď nedostala. Když pak Morgaine porodila syna, Morgause vyvolala vidění, a tak zjistila, že otcem je král Artuš. Morgause dítě okamžitě vzala a dala ho kojné, takže hned od počátku Gwydion považoval za svou matku ji a moc se k Morgaine neměl. A král Lot měl konečně zbraň proti velekráli. Konala se svatba krále Artuše a princezny Gwenhwyfar. Měla ale menší háček. Gwenhwyfar se už před několika lety zahleděla do Lancelota, nejlepšího Artušova přítele, syna Viviane. A on do ní. A ukázalo se, že není schopna dát Artušovi potomka. Morgaine rovněž milovala Lancelota, ale jemu se pouze líbila, a tak hrozilo, že z manželství jejího bratra nevzejde nic dobrého. A pak poté, co ji Lancelot odmítl, odjela z Caerleonu, velekrálova hradu, pryč, aby se zpět vrátila až po několika letech. Zamířila do Avalonu, ale nedostala se přes mlhy. Nedokázala přivolat loď. Pokusila se tedy dostat na druhou stranu podél pevniny, ale smyčkou se ocitla v pohádkové zemi Elfů. Po pět dní se účastnila radovánek, a když odešla, zjistila, že to bylo pět let. Zamířila tedy zpět na Caerleon, ale cestou potkala Kevina, nového Merlina britského, a ten jí pověděl, že král přesídlil na Camelot. Igraine zemřela v klášteře a Artuš zapomínal na své přísahy Avalonu. Viviane měla v úmyslu mu to o svatodušních svátcích připomenout. Cestou na Camelot se stavila na hradě své sestry Morgause, aby odvedla Morgainina syna do Avalonu, kde se měl stát druidem. Nastaly svatodušní svátky, ale Viviane se ke své připomínce nedostala. Před trůnem ji zavraždil syn přítelkyně, které na její přání pomohla od bolesti na onen svět. Balin jí to nikdy neodpustil. Avalon zůstal bez Paní a Kevin, který jako jediný teď mohl určit nástupkyni, se s Morgaine pohádal. Morgaine se hroutil celý svět: nemohla zpět do Avalonu, její láska k Lancelotovi nebyla nikdy opětována a teď ještě tohle. Nakonec byla Paní jmenována Niniane, dcera Taliesina, bývalého Merlina britského. Ale toto místo bylo pořád určeno Morgaine. Gwenhwyfar se ujala úkolu posoudit, zda se její možný bratr Meleagrant může stát regentem v její zemi, ale byla jím uvězněna a znásilněna. Lancelot ji zachránil a ona už nedokázala v sobě přemoci lásku k němu. Proto se Morgaine rozhodla pro dobro svého bratra i království, že Lancelota ožení s Elaine, Gwenhwyfařinou sestřenicí. Od té doby ji Gwenhwyfar nenáviděla, protože si myslela, že Morgaine to učinila, aby jí ublížila. Opak byl pravdou. Po dvou letech se jí naskytla možnost pomstít se Morgaine za vše, co jí udělala. Řekla Artušovi, že on má syna v Lothianu, ale nakonec zjistila, že toho syna má se svou sestrou Morgaine. Katastrofa byla na světě. Gwenhwyfar donutila Artuše jít ke zpovědi a Morgaine se provdala za krále Uriense ze Severního Walesu. Původně si ale myslela, že ji chce Artuš provdat za jeho syna Accolona, ale už řekla své ANO. Po roce se Accolon vrátil zpět z tažení domů a Morgaine opět pocítila starou touhu, jakmile se jí jen nepatrně dotkl. I Accolon měl výchovu Avalonu a na zápěstí nosil vytetované hady, symbol druidského stavu. Pět let se Morgaine namáhala, aby si vzpomněla na vše, co se kdysi v Avalonu naučila. Teprve tady ve Walesu jí došlo, co měla Viviane v plánu, když spojila ji a Artuše. Ona, Morgaine, mohla mít velekrále pod kontrolou, kdyby se nepodrobovala tolik tomu, co řekne jeho žena. Měla hned od začátku, dokud ještě nebyl křesťanem, řídit jeho kroky a jejich syn by se stal jednoho dne právoplatným nástupcem, protože v zemi by se nikdy tolik nerozmohla křesťanská víra. Teď bylo pozdě, ale ještě mohla napravit, co neudělala. Pomalu, ale jistě se na vše rozpomenula a opět cítila, jak se v ní vzmáhá Bohyně. Dávný lid ji již uznal za svou královnu, a když se procházela s Accolonem v Posvátném háji, náhle pocítila přítomnost něčeho nadpřirozeného. Ale tentokrát se to netýkalo jí. Accolon byl vtažen do víru událostí, které byly předurčeny a ona viděla, že byl vybrán, aby se pokusil vzít Artušovi jeho meč Excalibur a stát se králem Británie, který ale bude vládnout z Avalonu. Teď ale Morgaine čekal jeden úkol. Když kdysi pomohla Elaine k manželství s Lancelotem, ta jí slíbila svou první dceru pro Avalon. Tak se teď Morgaine vydala s Nimue na cestu, aby ji dovedla do Domu panen. Byla to zkouška i pro ni, zda dokáže přivolat loď a nechat spadnout mlhy. Ale dokázala to. Pro Avalon však ještě nebyla připravena. Musí nejprve dokončit své dílo v Británii. Na svatodušní svátek měl být veřejně prohlášen za nástupce velekrále Lancelotův syn Galahad. Na rodinné oslavě se však objevil i Gwydion a Artuš tak poprvé spatřil svého syna. Bylo mu teď dvacet pět let a byl dvojníkem Lancelota, takže by nikdo neuvěřil, že není jeho synem. V soukromí ale řekl Artušovi, že měl vidění, že Galahad se své korunovace nedožije. Artuš mu odpověděl, že pokud se tak stane, stane se následníkem on, přes to, co říkají kněží o krvesmilstvu. Morgaine se na oslavě udělalo zle, ale nedala nic znát. Teď už věděla, že je těhotná. Měla už 45 let a myslela, že po narození Gwydiona zůstala neplodná. A určitě to bude dítě Accolona. Konečně nastala to chvíle, kdy měl být Artuš svržen za zradu Avalonu. Morgaine, Accolon, Artuš a doprovod se vydali na Tintagel, aby Morgaine opět získala právo na své území. V polovině cesty ale nechala padnout mlhu a ocitli se v pohádkovém království. Accolon a Artuš v něm zůstali, aby vybojovali svou bitvu a ostatní se vrátili zpět na Camelot. Po pár dnech přišla zpráva, že Artuš leží zraněn v Glastonbury a Accolon že je mrtev. Morgaine, která právě potratila, se zmocnil žal. Takže tedy zklamala. Hned, jak byla schopna jet na koni, odkradla se z hradu a v Glastonbury se dostala až k raněnému králi. Tomu odejmula pochvu a hodila ji do jezera. Artuš ji ve vzteku pronásledoval, ale nenašel ji. Morgaine se vydala na Tintagel, kde se rozhodla zemřít. Všichni ji nenáviděli, Artuš, Lancelot, Gwenhwyfar, Uriens, jeho poslední syn Uwaine, tak proč ještě měla žít? Přesto za ní jeden člověk přišel: Kevin. Díky němu se naposledy vzchopila a odplula do Avalonu, kde se stala oporou současné Paní. Pomalu se uzdravovala. Po několik let do Avalonu přicházeli křesťané hledající útočiště před kněžími, kteří měnili své metody uctívání stále k horšímu. Morgaine se cítila konečně doma, kde může v klidu dožít a nezajímal ji vnější svět, až . . . . . .jednou měla Raven, kněžka avalonská, vidění, že posvátné předměty byly zaprodány křesťanskému užívání, a že se přibližuje neodvratný konec Avalonu. Bylo totiž čím dál těžší dostat se na ostrov. Merlin opravdu odnesl posvátné předměty na Camelot, kde měly být o Velikonocích zasvěceny Bohu. Merlin zradil. Morgaine se proto vydala na hrad, aby předměty odnesla zpět. Zároveň Nimue měla zlákat Merlina a dovézt jej do Avalonu. Při bohoslužbě, když Morgaine uchopila pohár do rukou, cítila, jak do ní vstupuje Bohyně a každý křesťan v síni viděl něco takového. Pak se zablesklo a pohár, talíř a ostatní předměty zmizely. Lidé, kteří se z poháru napili, už nikdy nebyli stejní a mluvili o něm jako o svatém grálu. Skoro všichni se vydali na pouť, aby něco našli. Morgaine dokonce věděla, že Merlin vyznává křesťanskou víru, protože Avalon bude brzy v nenávratnu a všichni bohové jsou jeden. Byl mu přichystán ten nejhorší trest, jaký pro zrádce existuje. Nimue konala své dílo. Až moc dobře; ve chvíli, kdy bylo vše hotovo, byla ale i ona vtažena do osidel lásky, která splétala pro Merlina. Proto ve chvíli, kdy byl Merlin popraven (Morgaine se nad ním slitovala), se utopila v jezeře. Po zmizení grálu se celý Artušův dvůr vydal na cestu, aby jej nalezl. Lancelot se na své pouti dostal až do Avalonu, kde opravdu svatý grál spatřil, ale přitom i svého syna, který po uchopení poháru zemřel. Artuš tedy určil za svého nástupce Gwydiona. Ten jednou ve vzteku uhodil Niniane, která byla tou dobou královninou společnicí, a ta padla mrtvá k zemi. Spolu s Morgause vše zaonačili tak, aby Niniane našli sluhové ležet pod útesem, ze kterého se měla zřítit. Na Británii se hrnuli Seveřané a lid vypovídal poslušnost králi, který si nedokázal zajistit věrnost vlastní manželky. Gwydion nastražil Lancelotovi past, když ten šel v noci ke královně. V záchvatu šílenství si Lancelot probojoval cestu na svobodu a Gwenhwyfar se uchýlila do kláštera. V Avalonu už nikdo nezůstal. Všechny kněžky odešly do vnějšího světa a Morgaine častokrát uvažovala, zda jednala vždy z popudu Bohyně nebo podle vlastní vůle. Avalon se teď podobal pohádkové zemi. Za rok uběhlo pět nebo sedm let ve vnějším světě. Jednou měla Morgaine sen, ve kterém Artuš bojoval se svým synem a zabil ho. Byla to skutečnost. Artuš na následky zranění také zemřel, ale meč byl před tím vržen do jezera za ostatními posvátnými předměty. Morgaine náhle pochopila, že neselhala, protože kdyby nebylo Artuše, nikdy by Británie nepřekonala dobu temna, která se na ni valila. Teď byla Británie sjednocena pod vládou jediného Boha a ona pochopila pravdu, že není Bůh nad námi, ale v každém z nás, stačí, když ho najdeme. A ona jej našla. A tak se Morgaine vydala na ostrov kněží, Inis Witrin, do Glastonbury, aby na Vivianině hrobě zasadila posvátnou cesmínu. Lancelot zemřel pár dnů po svém vysvěcení na kněze a ona se vrátila skrz mlhy zpět do Avalonu. Její poslání skončilo.