Kniha tří zjevení Lloyd Alexander
Taran, pasáček vepřů, nebyl se svým dosavadním životem spokojený. Celou dobu žil v Caer Dallbenu, nikdy nevystrčil paty z domu a staral se o věšteckou svini jménem Hen Wen. Rodiče nikdy nepoznal. Už od narození se o něj staral stařec Dallben, kterému bylo nyní tři sta devadesát sedm let. Taran se chtěl naučit bojovat, chtěl konat hrdinské činy stejně jako princové, kteří chránili Prydain před Arawnem, pánem Annuvinu, země mrtvých. Ani netušil, že za chvíli si bude přát, aby mohl v klidu plét svou zahrádku. Začalo to tím, že jednoho rána z ničeho nic uletěly slepice a záhy i včely. Dallben, který už nějakou dobu dostával podivné zprávy o blížícím se nebezpečí, se na věc hodlal zeptat Hen Wen. Ta ale byla poděšena a Taranovi utekla do lesa. Při jejím hledání narazil na jezdce v čele s Rohatým krále. To byli sluhové Annuvinu. Říkalo se, že jen jeden muž se Rohatému králi vyrovná silou, princ Gwydion. A ten, právě ten Tarana zachránil. I on hledal Hen Wen. Arawn dostal na svou stranu krále okolních území a hodlal si jednou provždy Prydain podrobit. Při společném hledání Hen Wen je však přepadli čtyři jezdci, mrtví rytíři oživení v kotli Annuvinu. Pro jejich nesmrtelnost se jim podařilo Gwydiona a Tarana zajmout. Byli odvedeni na Spirálový hrad, kde je Achren, zlá královna, chtěla mučit, aby jí prozradili, co vědí. Taran byl ale naštěstí zachráněn dívkou, která byla u Achren v učení. Eilonwy, ta dívka, znala podzemní chodby a v pohřební síni, na kterou narazili, si opatřili zbraně. Eilonwy si vzala meč krále a sotva se dostali ven, hrad se zřitil. Meč byl totiž úzce spojen se svým dřívějším mrtvým majitelem. Dívka měla rovněž osvobodit i Gwydiona, ale protože nevěděla, jak vypadá, vysvobodila potulného barda. Teď už bylo pozdě, hrad byl v ruinách a princ patrně mrtvý. To si alespoň mysleli. Achren však odvlekla Gwydiona na vedlejší hrad a po dlouhém mučení se mu podařilo uprchnout. Viděl však ruiny hradu a myslel, že Taran zemřel. Vojska Rohatého krále mířila na královské město Caer Dathyl a Taran převzal úkol doručit zprávu o chystaném útoku. Eilonwy i bard se vydali s ním. Přes mnohé útrapy a pronásledování "syny kotle" se jim podařilo vojska předběhnout. Jenže se ztratili. Taran nechal princovu koni plnou volnost, aby našel cestu domů a ten je zavedl k poustevníku Medwynovi. Ocitli se v údolí přetékajícím mírem a zvířaty a Taranovi se nechtělo odejít. Medwyn mu navrhl, že u něj může zůstat, protože se mu zamlouvá. Ale on musel splnit svůj úkol. Při jedné nepodařené zkratce se dostali do říše trpaslíků. Problém byl, že jejich král je nechtěl pustit zpět. Teprve po objasnění jejich úkolu jim dal průvodce a Hen Wen, kterou chytil a oni opět dohonili ztracený čas. Jednoho dne narazil Taran na Gwythainta, ptáka sloužícímu Arawnovi. Bylo to ještě mládě a Taran je ošetřil. Mládě však ulétlo, ale nezapomnělo na jeho dobrodiní. Princi zachránilo život a nadobro se zřeklo svého pána, který je mučil. Den cesty od Caer Dathylu se však přihodilo neštěstí. Naše skupina se pokoušela přejít kolem vojenského ležení. Byli však spatřeni a vyjel proti nim sám Rohatý král. Taran chtěl bojovat, ale jeho meč se zlomil. Popadl tedy meč mrtvého krále. Na jeho pochvě však stálo, že jej nesmí použít než člověk královské krve. Meč Taranovi ožehl ruku. Náhle se ale za Rohatým králem objevila postava, uchopila meč a ten sežehl Rohatého krále zářivým plamenem. Tím zachráncem byl princ Gwydion. Jménem svého lidu jim poděkoval za jejich statečnost a obdaroval dary. Jen Taran si přál být zpět doma na své zahrádce. Tak se taky stalo a Dallben svolil, aby Eilonwy, ze které se vyklubala princezna, zůstala též.